Jan Gebauer
Jan Gebauer
- český jazykovědec a literární historik
- Spolu s T. G. Masarykem a Jaroslavem Gollem měl Jan Gebauer velkou zásluhu na prokázání nepravosti rukopisů Královédvorského a Zelenohorského
- Zpočátku zastáncem rukopisů
- Narodil se v malé osadě v Podkrkonoší do chudých poměrů
- studoval na gymnáziu v Jičíně
- po ukončení středoškolských studií začal studovat teologii. Toto studium však nedokončil. Zapsal se ke studiu filozofie na pražské univerzitě. Po celou dobu studií trpěl stálým nedostatkem finančních prostředků.
- pracoval v Praze jako pedagog
- později působil v Pardubicích a nakonec se usídlil opět v Praze
- 1872 získal doktorát a od roku 1873 působil jako docent češtiny na pražské univerzitě
- 1880 byl Jan Gebauer jmenován mimořádným profesorem, o rok později pak profesorem řádným. Jeho oborem byl český jazyk a literatura, později rozšířil svoji působnost na celou slovanskou filologii.
- měl velkou zásluhu na organizování tehdejšího vědeckého života. Byl dlouholetým redaktorem odborných časopisů a revue.
Dílo Jana Gebauera:
- považován za zakladatele moderního bádání o češtině. Na přelomu 19. a 20. století se stal vůdčí osobností bohemistiky, slovanské filologie a slovanských studií vůbec. Jeho vědecká práce byla výrazně ovlivněna pozitivismem.
- Historická mluvnice jazyka českého - stěžejní Gebauerovo dílo
– Hláskosloví -1894
- Tvarosloví – Skloňování - 1896
- Tvarosloví – Časování - 1898
- Skladba - 1929, k vydání upravil František Trávníček
- Slovník staročeský - 1903, dvoudílný, byl dokončen Emilem Smetánkou
- Mluvnice česká pro školy střední a ústavy učitelské - 1890, dvoudílná
- Krátká mluvnice česká – 1891
- Poučení o padělaných rukopisích Královédvorském a Zelenohorském - 1880